Uzdravení 5
Tato svědectví neoslavují žádného člověka. Ukazují pouze na živého Boha. Povzbuzují k víře a vděčnosti.
6.6.2007
Bůh je velký a skutečně miluje své děti. Zvláštním způsobem jsem se dostal asi před rokem do Těšína,
kde jsem poprvé potkal Marii Elen. Tehdy mi vše připadlo podivné a pro mě doposud neznámé, protože pocházím z konzervativní evangelické církve. Nechápal jsem mnohé. Uběhl rok a jedna sestra mi řekla, že vnímá, že bych měl dojít za Marii. Tento druhý kontakt byl již jiný, zřejmě proto, že Bůh si mě připravil natolik, abych byl schopen vnímat a rozumět, tak jak to chtěl On sám. Od konce února 2007 docházím velmi
pravidelně na středeční modlitební setkání s Marii v Českém Těšíně. S vděčností v srdci chci sdělit,
že služba, ve které Marie a její dcera Karla stojí je velmi požehnaná a mě osobně přinesla osvobození od mnoha duchovních pout a pomáhá mi stále v procesu růstu v posvěcení. Jsem Bohu velmi vděčný za tuto možnost. Doposud jsem se nesetkal s takovou Boží mocí ve službě jeho služebníka a prosím Pána,
aby si povolal další, protože naše země potřebuje další „válečníky“ pro Krista za osvobození těch,
kteří dosud jsou v poutech a lžích ďábla. Kéž Pán dále mocně žehná Marii Elen a Karle v jejich náročné službě!
P.S.: Marie a Karlo…. Děkuji Pánu a Vám za vše!
Mudr. David Poledník z Vendryně
Svědectví Jany Ligocké; 21.5.2007
Je to již více než 5 let, co naši zem navštívila misionářka z Argentiny, sestřička Maria Elena Růžička.
Pracovala v našem sboru na skupince, která ji byla staršovstvem našeho sboru umožněna pro službu,
kterou jí Pán pomazal, a to službou osvobozování a v poslední době sloužila Maria Elen také na této
skupince o Duchu svatém. Tato služba mne velmi obohatila a jsem touto službou velmi požehnnaná.
Boží slovo na skupince bylo provázeno velkou mocí Ducha svatého, takže Slovo, které Marie Elen
přinášela bylo potvrzeno působením Ducha svatého.
Jana Ligocká AC Český Těšín
Svědectví Marie Blahutové; 21.5.2007
Velice jsem pokaždé požehnaná biblickými výklady na téma vnitřního uzdravování a rozvazování
rodinného prokletí, modlitbami, svědectvími a přítomností Ježíše na každém setkání a tím co on
vykonává. Moc blahodárně to působí na mé srdíčko. Děkuji Bohu za službu Maria Eleny Růžičky,
kterou tady náš Pán Ježíš poslal.
Marie Blahutová AC Český Těšín
Svědectví Marcely; 21.5.2007
Pocházím z věřící rodiny. Mamka pracovala ve sboru a učila nedělní školku. Svými životními okolnostmi jsem se dostala do velmi nedobrého duševního stavu ze kterého jsem se nemohla dostat. Ve své nevědomosti mě teta z Polska zavedla k přítelkyni, která se zabývala kyvadlem a dodávala mi nějakou sílu s tím že mi chtěla pomoci. Jenže můj stav se velmi zhoršil. I v práci jsem prožívala velmi negativní vztahy.. urážky, kritika, odsouzení .. atd. Neměla jsem žádnou sílu to řešit. Prožívala jsem bolest, hořkost, zášť, neodpuštění a všechno jsem viděla temně. Byla jsem v zajetí hrozného vnitřního strachu. V noci jsem nemohla spát. Měla jsem také těžké deprese, a stavy. Pak jsem začala docházet na skupinku kterou vyučovala Marie Elen. Díky jejím modlitbám i vyučování, které vedla se ve mně začalo něco uvolňovat z toho krunýře trápení. Děkuji Pánu Ježíši že ustanovil do církvi takovou službu, která je velmi potřebná, protože mnoho lidí prochází různými trápeními. Díky Pánu, jsem si postupně uvědomila že i myšlenky které mám v mysli jsou negativní, nepřinášejí život. Marie nás vede jak s tím bojovat a stavět se proti tomu ve jménu Pána Ježíše. Myslím si, že je tato služba, je v církvi velmi potřebná a požehnaná. Každý den děkuji Pánu za milost, že mi pomáhá odpouštět, a že ve svém srdci cítím Boží lásku. Vím že je to boj. Jen Pán Ježíš může učinit že ten běh dokonám.
Chtěla bych tímto poděkovat Pánu, Marii Elen a všem za jejich modlitby.
Marcela.
Svědectví Marcely Kolářové; 18.5.2007
Se službou Marie Elen jsem se setkala před několika lety kdy sloužila v Uherském Brodě. Tenkrát jsem byla krátce věřící. Pán si použil Marii Elen kdy uzdravoval moji bolest v srdci. Byla jsem velmi občerstvena, potěšena a povzbuzena. Když teď mohu a Pán připraví čas jezdím za Marii Elen na skupinku do Bohumína a do Českého Těšína, 3 hodiny vlakem.
Marii Elen si Pán používá a její vyučování a služba má velký vliv na můj duchovní i osobní život. Je pro mě dárkem od Pána Ježíše a jsem za ni velmi vděčná.
Marcela Kolářová, AC- Uherský Brod.
Svědectví Aleny
Navštěvují semináře (rodinky) Marie Elen už delší dobu. Z každého (každé) jdu velmi povzbuzena, protože se učíme uvádět „duchovní boj“ do praktického života.
Písmo říká: „ náš boj není proti tělu a krvi, ale proti duchovním mocnostem..“. Je skvěle, že Pán Marii Elen poslal do Čech, děkuji mu za to. Prosím, ať jí žehná v její práci a v životě.
Alena
Svědectví z Ostravy; 15.5.2007
Seznámili jsme se s Elen a její dcerou vloni na Letní škole chval, kterou pořádal AMM-John de Jong, kde jsme spolu v modlitebním týmu sloužili bratrům a sestrám - účastníkům konference.
Společná služba se změnila v hluboké přátelství a stali jsme se učedníky Elen o působení Ducha svatého, hlavně pak v oblasti vnitřního uzdravování a osvobozování od démonů. Také " na své kůži" jsme poznali osvobození od ducha smrti a destrukce.
Díky Pánu, že se můžeme neustále poznávat Boží působení, učit se a tak se i vyvarovávat mnohým chybám, které bychom mohli udělat při našich pastoracích v našem sboru Křesťanské společenství Ostrava.
Ani jsme netušili, do jakého obdarování nás Hospodin uvádí poté, co jsme se poznali s Elen. Chvála MU !!!!! Přejeme i vám, abyste poznali Boží lásku, moc a sílu !
Ze srdce pastor Křesťanského společenství Ostrava Toník Kratochvíl s manželkou Světluškou :-)
Kontakty: www.kaesostrava.cz ; kcht@seznam.cz ; mobil: 777904141, tel.:596613115
Svědectví Dany Wojnarové; 14.5. 2007
Na skupinkách sestra Marie Elen je vždy cítit obrovská přítomnost Ducha Svatého už od samého začátku,
ve chválách, slově i modlitbách. Vždycky odcházím naplněná, povzbuzena. Byla jsem na dně, všechno se na mně sypalo, mohla jsem učinit kroky, ke kterým bych se jinak neodvážila, modlím se a bojuji, jak jsem se dřív nemodlila a nebojovala, protože jsem to dříve neuměla. A věci se ději- můžu cítit radost, pokoj a předtím jsem pouze přežívala . Chvála našemu Pánu Ježíši za Jeho pomoc, příklad, za utěšitele Ducha Svatého , se kterým můžeme chodit každý den. Díky našemu Pánu za Jeho věrnou služebnici sestra Marii Elen, která nás učí, jak dál chodit po Božích cestách v přítomnosti Ducha Svatého.
Dana Wojnarová
Další svědectví z Přerova; 14.5. 2007
Patřím mezi příchozí křesťany a ke křesťanství jsem konvertoval až ve věku 33 let. Psala se zrovna požehnaná léta 1991-1993, kdy se v České republice obrátilo mnoho lidí ke Kristu. Před tím jsem nikdy s křesťanstvím nepřišel do styku a s náboženstvím jen velmi okrajově. Výjimečně jsem navštívil nějakou církevní památku. Do církve jsem přišel doslova z opačné strany. Sice, pokud si pamatuji, nikdy jsem se věřícím lidem ani náboženství neposmíval. Byl jsem ale hluchý k Božímu hlasu. Byl jsem vychován v nevěřící rodině. Otec byl komunistický funkcionář, před revolucí naposledy ve funkci městského tajemníka Komunistické strany Československa. Toto uvádím pro představu, že od mého mládí moje výchova byla v tomto duchu. Můj otec se svého přesvědčení ani před smrtí nevzdal. Vojenskou službu jsem odsloužil u Pohraniční stráže a poté nastoupil k Veřejné bezpečnosti. I já jsem byl tehdy přesvědčený komunista. Někdy v průběhu mého studia na praporčické škole jsem se seznámil s mojí manželkou Karlou. Pozdější problémy v zaměstnání i v manželství, vzájemné nepochopení, mě dostaly až téměř do propasti. Začal jsem si řešit osobní problémy požíváním alkoholu. O rodinu jsem se nestaral. Budoucnost manželství jsem si nepředstavoval žádnou. Ostatně i moje manželka měla psychické problémy. Také v zaměstnání jsem měl vážné potíže s nadřízenými. V té době mi bylo uloženo už několik trestů a vypadalo to na propuštění ze zaměstnání. Doma jsme se chystali k rozvodu.
V roce 1992 přijala moje manželka Ježíše Krista jako svého osobního Pána a Spasitele. Já jsem naprosto nechápal, proč náhle změnila ke mně svoje chování. Přestala se hádat. Jednala se mnou klidně a přívětivě. Změna jejího chování byla pro mě svědectvím a její modlitby a přímluvy mě vedly k tomu, že jsem též uvěřil. Naše obrácení bylo velmi radikální změnou v dalším životě. Obnovili jsme náš vztah i celé manželství. Postupně jsme se spolu naučili žít. Bylo to 10 let od naší svatby. Kdybychom se měli zařadit do nějakého křesťanského směru, bylo by nám nebližší charismatické hnutí druhé vlny probuzení. Pán Ježíš s námi však jednal jinak. Hned na začátku nás přivedl do tradičního sboru evangelické církve a Duch svatý nám odtud nedovolil odejít. Nevěděli jsme, co je Božím záměrem, ale snažili jsme se být poslušni Bohu. Duch svatý nás vodil pouští a vyučoval nás mnohým duchovním věcem. Postupně se původní atmosféra ve sboru změnila. Kdo z letničních křesťanů se domnívá, že se v tradičním sboru neprojevuje moc Ducha svatého, je na omylu. Boží působení jsme zde mnohokrát zažili, i když mnohdy za dramatických okolností.
Naším domovem se tedy stal evangelický sbor, avšak zároveň jsme cítili potřebu někde se více duchovně sytit. Navštěvovali jsme proto občas i jiné sbory, převážně charismaticky založené. Chodili jsme i na různé konference. Účastnili jsme se mezidenominačních setkávání křesťanů jako je KMS, Aglow, atd. Manželka však i přesto, že jsme již 15 let patřili Kristu, měla vleklé psychické problémy, které se projevovaly depresemi. Prosili jsem mnohé Boží služebníky o pomoc. Nikdo však neměl takové Boží obdaření, aby nám opravdu pomohl. Dostalo se nám pouze dobrých rad, jako například, že máme mít trpělivost, že trpělivost je ovoce Ducha a tak tímto způsobem trpělivost pěstujeme. Dokonce jsem téměř přijal i možnost, že se jedná o jakýsi „trn“, něco jako měl apoštol Pavel, kvůli tomu, abychom se nepovyšovali. Projev deprese je např. i takový, že člověk vypadá sklíčeně, pro své okolí není společensky přitažlivý. Lidé si to neumějí vysvětlit a tak si udělají často nesprávný závěr. Člověka odsoudí, vyčlení ze společenství, šíří se o něm nejrůznější pomluvy. A to i na půdě křesťanského sboru. Následky deprese netrpěla pouze má žena, ale vlastně i já a celá rodina.
Někdy v lednu letošního roku moje manželka Karla surfovala po internetu v křesťanských tématech. Narazila na stránky Apoštolské církve Český Těšín a na svědectví o službě Marie Elen Ruzickové a její dcery Carly.. Hned projevila zájem, že by tam jela a nechala si sloužit. Prohlásila, že když jí nepomůže služba sestry Marie Elen, tak už nemá žádnou naději. Já jsem ji zpočátku doprovázel pouze jako řidič. Hned při prvním setkání a službě vnitřního uzdravení se mojí manželce velice ulevilo. Sestra Marie Elen a její dcera Carla z ní vymítaly démony. Podotýkám, že jsme s manželkou již dříve činili pokání, vyznávali jsme množství hříchů za sebe i zástupně za naše předky. Proto pro nás bylo velkým překvapením, co stále ještě zůstávalo k vyřešení.. Sám jsem pak pozoroval na své manželce pozitivní změny. Byl jsem mile překvapen, že se náhle dokázala spontánně zasmát. Zmizely deprese i pesimistické nálady.
Krátce na to jsem se zúčastnil Mezinárodní křesťanské konference v Praze, pořádané KMS. Zde jsem potkal sestru Marii Elen i její dceru Carlu. Marie Elen mi řekla, že rozpoznává, že rovněž i já potřebuji její pomoc a měl bych za ní také přijet. Velmi mě to překvapilo. Vůbec jsem si něco takového nepřipouštěl. Pak jsem se za to modlil a přijal jsem poznání, že mám Marii Elen důvěřovat. Možná je to tak, že jsem si zvykl s démony žít, aniž bych si uvědomil, že něco není v pořádku. Na příští setkání jsem přišel zároveň se svou manželkou. Bylo to zrovna před velikonočními svátky. Sestra Marie Elen nás vyzvala, abychom napsali na lístek ten hřích, ze kterého chceme činit pokání. Uvědomil jsem si, že se často vyjadřuji nepřesně a nejasně, jakoby vyhýbavě. Používal jsem slova jako téměř, asi, možná, a lidé si je pak špatně vysvětlovali. Proto jsem na lístek napsal : „Činím pokání z hříchu, že moje Ano není vždy ano a moje Ne není vždy ne a tím vlastně nedám najevo jasně svůj postoj.“ Lístek jsem odložil pod Ježíšovým křížem. Začaly se dít zvláštní věci.
V zaměstnání jsem měl nepříjemnost. V současné době totiž pracuji jako policejní instruktor a někdy je na mne vyvíjen nátlak. Vyžaduje to určitou pevnost. Čas od času si někdo myslí, že bych byl schopen vylepšit mu hodnocení. Ne snad, že by mě někdo zlomil v mém rozhodnutí, ale tím, že jsem se nejasně vyjadřoval, vyvolával jsem marné naděje v člověku, který to pochopil po svém. Nyní se vše změnilo. Zjistil jsem, že odpovídám zcela jasně, jednoznačně a už mi to nedělá problémy jako dříve. Zažíval jsem skutečnou úlevu. Uvědomil jsem si, že Marie Elen mě k tomuto vedla a že mě duchovně správně vyučovala. A jsem vděčný Pánu za její službu.
Ještě na tom samém setkání před Velikonocemi mi sloužila Marie Elen vymítáním. Ihned jsem poznal, že se mi velmi ulevilo. Těžko se mi o tom píše, ale docela běžně jsem před tím prožíval něco podobného, jako hlavní hrdina ve filmu Vrchní, prchni, pokud se týká jeho erotických představ a fantazií. Situaci jsem do té doby řešil podle doporučení bratra Claudio Freizona, který v naší zemi před časem sloužil. Ten tehdy ve svém vyučování řekl : „když se podíváš na ženu, druhým pohledem se podívej jinam. Hřích není v tom, na ženu pohlédnout, ale prohlížet si ji. Představovat si některé sexuální věci.“ Na porno se nedívám, dávno jsem to vyznal jako hřích. Myšlenky jsem však odehnat nedokázal. Dokonce jsem se domníval, že je to normální. Nakonec to dělá většina mužů a ještě si o tom barvitě vyprávějí. Uvědomoval jsem si, že to je něco, co bych neudělal, nevěry bych se nedopustil. Ostatně je to přece pro křesťana nepřípustné. Tyto myšlenky se však neustále vracely. Velmi skutečně jsem si přestavoval ženy bez oblečení. Poté, kdy ze mně Marie Elen tohoto ducha vyhnala, náhle jsem zjistil, že už cizí ženu nevnímám jako objekt svého zájmu, ale především jako člověka. Z minulých destruktivních představ se cítím osvobozený.
Vymítání démonů na základě správného biblického vyučování je to, co v České republice hodně chybí. Obdaření těmito dary Ducha svatého tak, jak obdařil Pán Ježíš sestru Marii Elen a její dceru Marii Carlu, jsem nikdy předtím neviděl. Myslím si, že v České republice tato služba nemá obdoby. Na jednom dalším setkání mě Marie Elen vyzvala, abych se v duchovních věcech nespoléhal na svůj rozum, abych z tohoto činil pokání. Aniž o tom věděla, hned se mi vybavilo vyučování z kurzu pro laické kazatele evangelické církve, který navštěvuji. Výklad je zde biblicky určitě správný a mnohé znalosti jsou i duchovně velice užitečné. Přednášející jsou praktikující křesťané, pastoři s mnohaletými zkušenostmi a jejich vyučování mi velmi dobře zapadá do mozaiky toho, co jsem načerpal i z jiných křesťanských zdrojů. Špatný byl ale můj vlastní postoj. Já sám se snažím tyto věci pochopit vlastním rozumem. Musím se však naučit být vnímavý k tomu, co mi sděluje Duch svatý. Vlastní rozum mi pak brání v přijetí duchovních darů. S manželkou jsme se domluvili, že i přes větší vzdálenost uděláme vše proto, abychom mohli na skupinku do Českého Těšína přijet častěji. Je to pro nás velmi vzácná a prospěšná služba. Sestra Marie Elen je velmi srdečná a otevřená, při své službě nás zahrnula láskou. Je ochotná se za nás modlit, v problémech třeba i telefonicky pomoci radou a přímluvou.
„ Pane Ježíši, nevím jakou službou pověříš Marii Elen a její dceru Carlu nyní. Prosím Tě, žehnej jim ve všem. Při jejich vcházení i jejich vycházení. Dovol jim, ať nás vyučují a požehnej, abychom i my mohli podle svého obdaření sloužit ostatním lidem. Chvála Tobě, Ježíši.“ Amen.
Vladimír Došek
Náhledy fotografií ze složky Marie Elena Ruzicka