Uzdravení

Tato svědectví neoslavují žádného člověka. Ukazují pouze na živého Boha. Povzbuzují k víře a vděčnosti. Vedou k pokoře a hledání Boha. Informují o Božích zázracích, které se opravdu staly v církvi v České Republice.

14.1.2008

Vzpomínáme a modlíme se za naše milé sestry Marii Elenu a Carlu Ruzickovy. Někdy začátkem loňského roku, v únoru 2007, jsme já a moje žena přijeli poprvé za nimi, tehdy ještě do Českého Těšína. Bylo to proto, že moje manželka Karla měla duchovní potíže, se kterými jsme si nevěděli rady. Sestra Marie Elena však správně rozpoznala problémy nejen u ní, ale i u mne a oběma nám s dobrým výsledkem sloužila.

Jak to jen šlo, snažili jsme se pak přijíždět na jejich skupinky duchovního vyučování a služby vnitřního osvobozování a uzdravování. Jsme vděčni Pánu, že poslal tyto sestry do České republiky a žehná jejich službě. Píšu v množném čísle, protože si velmi vážíme Marie Eleny i její dcery Carly.

S manželkou jsme oba dva přijali Pána Ježíše v roce 1991-2. Naše znovuzrození proběhlo uprostřed duchovních bojů, avšak neuměli jsme účinně bojovat. Dobré výsledky byly střídány prohrami – a těch bylo hodně. Pán nás postavil do tradičního sboru. Postupem času se v našem sboru situace změnila. Lidé, kteří o nás původně příliš nestáli, mě zvolili do staršovstva a nyní jsem členem vedení sboru. V naší církvi navštěvuji vyučování pro presbytery.

Od října jsem byl rovněž přijat na školu uctívání a vedení - Angel Mountain Ministries v hotelu KAM v Beskydách, kde nás vyučují Dennis Bavister a John de Jong. Zjistil jsem, že toto je ta pravá škola, kam mám chodit.

Rovněž jsem po 27 letech pracovního poměru dospěl k závěru, že mám své zaměstnání změnit. Ve výhledu mám práci v Armádě spásy, kde bych chtěl uplatnit své zkušenosti duchovní i odborné. Prozatím tam vypomáhám jako dobrovolník v oboru canisterapie, ve službě postiženým dětem.

Děkuji Marii Eleně za mnohá požehnání, která jsme obdrželi do osobního života i služby Pánu. Děkuji též za to, že mě vedla k odvaze udělat změnu v mém životě, abych mohl lépe sloužit Pánu i lidem.

Vladimír Došek, Přerov

8.1.2008

Chtěl bych se s vámi sdílet o tom, co Pán v mém životě udělal skrze službu Marie Eleny. Jsem z Krnova, a dokud Maria Elena sloužila v Českém Těšíně, jezdili mí rodiče pravidelně na skupinky. Já, protože studuji, jsem jezdil s nimi jen občas, jak rozvrh dovolil.

Dlouho mě v mém životě trápilo astma, dle doktorů zděděné po rodičích, kteří jsou také astmatici. Býval jsem doma se zápaly plic, záněty průdušek apod. třeba polovinu školního roku, několikrát jsem musel přerušit studium, některé ročníky gymnázia jsem dělal v podstatě doma, individuálně. Aby toho nebylo málo, měl jsem také nepříjemné plísně na nohou. Navíc můj život ovládal strach, chtěl jsem několikrát se studiem přestat ze strachu, že to nezvládnu. Když jsem nastupoval na univerzitu, měl jsem strach, jestli to takhle budu schopný zvládat dále.

Po modlitbách a vymítání Marie Eleny došlo k velkému zlepšení mého zdravotního stavu, jsem nemocný třeba jen dvakrát do roka a navíc to většinou přechodím, takže nemusím zameškávat školu. Ohledně plísní mi Pán požehnal tak, že jsem našel výbornou paní doktorku, která nasadila takovou léčbu, že plísně zmizely. Strach se u mě jakoby „normalizoval“, už se zbytečně nestrachuju jako dříve.

Za Marií Elenou jezdím dále, vždy když má službu někde poblíž Krnova (třeba v Jeseníku). Díky Pánu za Jeho dílo, které v ČR skrze ni koná!

Honza Horák Krnov

8.1.2008

Ve dvacátém roce manželství skýtal můj osobní a rodinný život dost smutný obraz. Já i má žena jsme byli znovuzrození křesťané, byli jsme naplněni Duchem svatým, měli jsme dar jazyků, slova poznání a čas od času Duch skrze naše ruce uzdravoval jiné. Pán nás povolal ke službě vězňům, která po letech práce začala přinášet první ovoce. Přesto jsme byli plni beznaděje.

Náš manželský život byl v troskách a oba jsme se tím neustále navzájem zraňovali. Náš syn prodělával sérii nemocí, která mu znemožňovala chodit normálně do školy, náš nevelký majetek byl vydáván do rukou zlodějů, neustávalo pronásledování od našich rodičů. Věděli jsme o Boží moci, o tom, že máme vést boj v Jeho síle, že bojujeme proti nadzemským mocnostem zla, ale v praxi náš život rozhodně nebyl vítězstvím. Byl jsem už na prahu rezignace, když má žena po přečtení článku v Životě víry dostala slovo, že se máme setkat s mně zcela neznámou argentinskou misionářkou.

První má návštěva v Českém Těšíně probíhala jako v mlze. Nebránil jsem se tomu, když mne na konci setkání Maria Elena poprosila, jestli se za mne může modlit, ale neprožil jsem nic zvláštního. Přesto jsem další návštěvu skupinky v Českém Těšíně neodmítl. Při dalším setkání jsem už sledoval, o čem se mluví a také co se ve shromáždění děje. Mariin výklad písma nebyl nějak zvlášť překvapivý, ale překvapivé byly důrazy na to, že co slyšíme, máme taky činit – a to ne až někdy, ale hned. Ve svém nitru jsem ještě stále nesl pocit křivdy vůči nebeskému Otci, že mne nechal padnout tak hluboko, ale Duch svatý už začínal konat dílo mého obnovení.

Postupně jsem si začal uvědomovat, jakým břemenem byla pro mne prokletí hříchů minulých generací, když je Duch začal postupně odnímat. Začal jsem reálně chápat, co znamená vzdorovat útokům mocností zla, až když Marie Elena v moci Ducha začala démony z mého života vykazovat. Začal jsem chápat, k čemu máme Boží zbroj – že to není dekorace k zavěšení na zeď, ale že ji musím denně oblékat a cvičit se v jejím používání. Porozuměl jsem, jak důležité je pro nás křesťany, že jsme pokropení Kristovou krví. A náš Pán ve své milosti ve mně postupně začal probouzet k životu to, o čem jsem si myslel, že už zahynulo – prvotní lásku k Němu.

Dnes vím, že boj, který vedeme, sice skončí až s naším pozemským životem, ale že jsme povolání prožívat vítězství už tady na zemi. Pán mi otevřel nové obzory naděje, ale především vrací do mého srdce radost a pokoj. Pánu buď dík za to, že vyvedl Marii Elenu z Argentiny a poslal ji pracovat k nám - na poušť, která se po letech její usilovné dřiny začíná tu a tam zelenat.

Po těch 3 letech, kdy jsme s Marií Elenou v pravidelném kontaktu, mohu vzkázat vám, kteří čtete toto svědectví: Pokud hledáte dokonalého a brilantního biblického učitele, nemusíte za Marií Elenou chodit. Pokud se sháníte po někom, kdo by vám zadarmo poskytoval to, co za drahé peníze může poskytnout psychoanalytik, nebudete na její skupince na správné adrese. Pokud chcete zažít setkání s mocí budoucího věku, pokud nemáte ani s Boží pomocí sílu zbavit se útlaku mocností zla, pokud jste připraveni odložit to, na co jste doposud byli pyšní a vidět staré známe věci v novém světle - pak neváhejte. Protože “žeň je mnohá a dělníků je stále málo”.

Jaromír Horák Krnov

8.1.2008

„Viděla jsem tu potvoru, jak stála za tebou.“

Chtěla bych se podělit s Vámi svědectvím, jak jsem byla osvobozena od strachu.

Stalo se to minulý rok v létě. Manžel odjížděl co druhý týden na týdenní pracovní cestu do Prahy. Když přijížděl, byl zavalen zas spoustou starostí, které na něho čekaly v práci. Potřebovala jsem si s ním promluvit, ale nebylo to možné. Byl tak unaven nebo ve spěchu, že se to prostě nedalo. Měli jsme před dovolenou do Chorvatska
a toto byl můj problém. Bála jsem se, že to finančně nezvládneme. Mezi tím jsem musela dát opravit auto, které nás úplně finančně odčerpalo. Nejhorší hrůza byla pro mě pomyšlení na cestu do Chorvatska. Ta dlouhá cesta - a k tomu pomyšlení, že budu řídit já. Dělalo se mi špatně. Jelikož manžel jezdí denně autem do práce, měla jsem velmi málo příležitostí jezdit autem, takže jsem se prostě necítila. Měla jsem strach. Prožívala jsem tak hlubokou úzkost, strach, pořád jsem myslela na to, že na cestě při jízdě autem se zabijeme. Vzala jsem si Bibli a četla na hlas vše, co mi přišlo pod ruku - verše, které si podtrhávám a označuji si je písmenkem P – jako proklamace, zaslíbení v žalmech, v evangeliích, hodně jsem se modlila ale připadala jsem si pořád jak pod nějakou dekou, nemohla jsem se té hrůzy zbavit. Vůbec to nešlo prorazit. Nechápala jsem - proč? A jak se termín odjezdu přibližoval, tak jsem se dostávala do horší tmy. Pak jednou jsem ve dveřích manželovi řekla:
“ Nejeďme na dovolenou, prosím, já mám z toho takový zlý pocit, mám strach, že se tam zabijeme.“ Týden před odjezdem manžel odjel zase do Prahy, tak že to pro mě byl dost frmol všechno to pachtění a shánění a ještě opravu auta zvládnout. No prostě jedno s druhým. Jednoho dne jsem se z toho všeho “složila“. Padla jsem na kolena a s pláčem jsem volala k Pánu o pomoc, vyznávala jsem mu hřích, řekla jsem mu o svých pocitech, co mě tíží (tížila mně finanční situace). Řekla jsem mu o svém strachu, beznaději a úplném zoufalství. Opřela jsem se o Jeho slovo z bible:

„Když volají k Hospodinu v soužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

Opravdu miluji tento žalm, byl mi tolikrát pomocí, odpovědi v tísni. Mockrát, když jsem už nevěděla kudy kam, stala se mi slova tohoto žalmu cestou, pravdou a životem. Víte, někdy selhávám, zlobím se, připadám si odporná, a hrozná. Ale když si otevřu slova tohoto žalmu a tam vidím známa mi už slova: „A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu vytrhl je z tísně“ - a toto slovo je tam 3x tak je tu, milá sestřičko nebo i bratříčku, místo pro naději. Není žádná situace tak hrozná, aby Pán neměl svůj prostředek jak Tě z toho dostat.
Nic pro Něho není nemožné! Chvála buď Bohu!

Čtěte Žalm 107,1-43.

Jak zasáhla Boží Otcovská ruka :

Na druhý den mi volal manžel, že mi jeden člověk přinese za chvíli peníze! Tyto peníze nám dlužil, ale že přišly
v ten správný čas … vidím v tom Boží shovívavost a dobrotu!

Chvála buď Bohu!!

Pak se jedna sestra, protože byla z Karviné, modlila za mě přes telefon a stavěla se proti špatným a negativním myšlenkám.

V den odjezdu jsem si řekla, že zajdu k Marii Eleně, dát ji nějaké „zappažito „ – zeleninu, která by doma u mě asi ty 2 týdny nevydržela. Tak jsem ji tím chtěla požehnat. Přišla jsem k ní jen na chvilku, pozvala mně dál, sedli jsme si ke stolu. Já jsem vychutnávala ten pokoj, který u nich doma byl. Řekla jsem ji, že se nemohu dlouho zdržet, že musím utíkat domů, protože odjíždíme dnes večer na dovolenou. Když uslyšela, kam jedeme tak se z toho moc těšila a přála mi, ať si to užijem. Pak se mně zeptala, jestli se může za mně ještě před cestou modlit.

Moc jsem chtěla. Marie se modlila krátce, ale za to úplně přesně. Přikazovala démonu smrti, aby odešel!!! Démon smrti? Řekla jsem si, no jo, to je ono, já jsem pořád měla strach ze smrti. Že mně to samou nenapadlo, vždyť to bylo až smradlavě nápadné, jako bych měla slupky na očích. Chci říci, že Marii o strachu jsem nic neříkala, vůbec o ničem nevěděla. Poděkovala jsem a řekla, že jsem vážně měla strach ze smrti. Akorát řekla: „Viděla jsem tu potvoru, jak stála za tebou.“

Když jsem přišla domů, cítila jsem, že nabírám sílu, že dostávám pokoj, že se můžu normálně o dovolené bavit - ne o strachu – ten byl už pryč.

Víte, jsem vděčná za Marii. Sloužila mi věrně tím darem milosti, který od Pána přijala. Vážím si její svaté trpělivosti, kterou má při neustálém zvedání spousty telefonů s potřebami lidí – a to z celé republiky. Mockrát mi v životě pomohla, poradila, modlila se ve věcech, za které jsem se dlouho modlila a zápasila a neměla v nich vítězství. Díky, Marie a Carlito!!! Buď mému Bohu sláva, že Vás obě k nám poslal z takové dálky, až z Argentiny, abyste nám sloužili. Velice si toho vážím. A nejsem sama!

Víte, chodím ve středu na skupinky, které Marie vede a můžu Vám říct, že je to moc dobré. Tolika věcem z Božího Slova jsem mohla plněji porozumět. Na skupince sloužím jako chválič s kytarou a můžu říct, že mi to přineslo pro můj život tolik požehnání. Díky Pánu za to! Cítím, že když stojím ve chvále, Pán je blízko, ďábel je poražen a vítězství patří Ježíši!

„Doktorka nic nezjistila“…

Vzpomínám si na jeden příběh, který se u nás doma stal. Zúčastnili jsme se, jakož to celá rodina, „KONFERENCE rodin“ v srdci Beskyd – v Čeladné. Děj se odehrál před 2 léty.

Můj syn Vojta, (tehdy mu bylo 8 let) po večeři dostal takové silné bolesti břicha, že se s pláčem svíjel bolestí. Jelikož na konferenci byla i naše kamarádka - dětská lékařka - přišla se na něho podívat, ale nic nezjistila. Bříško měl měkké, prohmatné. Když byla doktorka u něj tak kupodivu bříško nebolelo. Když jsme přijeli domů, situace se opakovala a bolesti se stupňovaly. Zašli jsme ke své dětské doktorce. Kluk bez teploty, břicho měkké, prohmatné. Doktorka nic nezjistila, co by ho mohlo trápit. Přišli jsme domů, kde bolesti opět pokračovali a kluk zase sténal nebo i křičel bolestí. Modlila jsem se ale přesto jsem byla plná té hrůzy a strachu. Toto trvalo týden – od pátku do pátku. Byli jsme z toho všichni na nic. Ve čtvrtek večer jsem volala ke sestře Zlatce a také Marii Eleně až se za něho prosím modlí. Pak se situace začala zlepšovat až nakonec bolesti břicha úplně ustoupily. V sobotu už neměl žádné bolesti! Marie mi řekla, že tam byl duch smrti. Od toho času už neměl žádné bolesti.

Proč jsem tak dlouho čekala a nepoprosila hned o modlitbu? Byla to pýcha? Možná. Myšlenka, že na to přece stačíme sami a že nebudeme pořád někoho otravovat s modlitbou, že si vystačíme sami? Nevím. Bůh to ví. Pak jsem ale nechápala! Tak já se tu modlím, myslela jsem si, a nic se neděje a když se začnou modlit Marie, Zlatka, Tonda - je to vyřešeno! (musím ale přiznat, že v těch mých modlitbách byste se víry nedořezali, bylo tam více strachu, zoufalství a beznaděje) Proto se Pán nemohl přiznat? Možná. Ale chvála buď Bohu za ty, kteří se ve víře postavili a modlili. A to je dobře!

Jsem velice vděčná za Zlatku, mou drahou přítelkyni, za její věrnost a oddanost. Byla mi oporou, když mi bylo opravdu zle. Stála při mně a pomáhala mi projít temným údolím mého života. Je tím krásným dárkem od Pána. Díky Zlatko!

Díky Olinko, Tondo a Manfréde.

Buď Bohu Otci našemu, Jeho Synu Ježíši Kristu a Duchu Svatému vzdána z celého mého srdce chvála a dík za to, že se o nás stará, o nás - nepatrné človíčky – kým jsme v Jeho očích?

Halina Kaletová, Český Těšín (tel.: 737 082 397, Český Těšín Polní 37, 737 01)

20.8.2007

JAK BŮH PROJEVIL SVOU MOC

Ráda bych se podělila o to, jak mi Bůh prostřednictvím Marie Eleny pomohl vyřešit můj zdravotní problém.

Na jaře roku 2005 mě začal hodně bolívat žaludek. Nemohla jsem jíst, a když už jsem si něco vzala, bylo to s velkým přemáháním a jen velmi málo. Bolesti byly denně a neustále, vnímala jsem je i v noci, bez ohledu na prázdný nebo „plný“ žaludek.

Dlouho jsem to brala jako výsledek dlouhodobého stresu, který jsem prožívala. Pak jsem po naléhání lékaře, který dobře znal mou situaci, v červenci navštívila nemocnici a nechala se vyšetřit. Na gastroskopii (vyšetření žaludku) se zjistilo, že v něm mám helicobakter pylori (bakterie, které bývají ve studniční vodě, a doma používáme vodu ze studny), které jsou příčinou bolestí i velkého váhového úbytku. Léčba není složitá - berou se antibiotika, převážně penicilin. Já jsem ale na penicilinovou řadu léků alergická. Lékařka proto zkombinovala léky tak, aby léčba byla účinná. Po jejím absolvování jsem se dostavila na kontrolu, kde výsledky ukázaly, že bakterie už nejsou a tedy mám být v pořádku.

Přesto ale bolesti neustávaly. Stále jsem nemohla jíst a cítila jsem se velmi unavená a utrápená. Nevěděla jsem, co dělat dále, když z lékařského hlediska bylo vše v pořádku. Nepomáhaly léky od bolesti ani uklidňující léky na žaludek. Opravdu jsem si nevěděla rady.

V tom čase jsem měla zvláštní sen, kdy se k nám domů chtěly dostat postavy bez tváří v černém a když nemohly, alespoň k nám začaly vhazovat hole, které se proměňovaly v hady. V tom snu jsem někomu za mnou říkala, že je nesmíme pustit dovnitř a hady jsem začala vykopávat ven. Pak sen skončil.

Brzy na to jsem dostala kontakt na Mariu Elenu s tím, že mám zkusit, jestli by k nám domů nepřišla a nemodlila se za mne, ale že je velmi vytížená a pravděpodobnost je velmi malá. Věděla jsem, že má od Boha pomazání k rozpoznávání duchů a jejich svazování a vyhánění. A vzhledem ke snu, který jsem měla, jsem chtěla aby přišla. Pán proto způsobil, že Maria měla v tom týdnu volno a přišla k nám.

Ptala se mě na mou situaci, na zdravotní potíže a já jsem se zmínila i o zvláštním snu. Maria se modlila a viděla nade mnou postavy v černém, z nichž o jedné jí Pán řekl, že je to bolest žaludku.

Maria se modlila a v autoritě jména Ježíš a jeho krvi svázala démona bolesti a vyhnala ho ze mne pryč. Nevnímala jsem nic výjimečného, ale věřila jsem svému nebeskému Otci, že Mariu poslal a vyzbrojil ji svou mocí a autoritou, aby vykázala zlo pryč. Také mne upozornila, že bolest se může na pár dní zhoršit, abych nebyla překvapená, protože zlo si chce naposledy „užít“, než bude muset definitivně opustit území, které patří Kristu a je jím uzdraveno. A také se tak stalo. Bolesti se hodně zhoršily, ale já jsem věděla, že jsou to poslední záchvěvy a pak přijde osvobození.

Díky mému Pánu se to opravdu stalo. Byla jsem od bolestí osvobozena a Boží mocí uzdravena. Vím, že Mariu poslal, aby mi posloužila a chválím Pána za to, že má řešení na každý problém svých dětí.

Můj Pane, miluji Tě a děkuji, že jsi vybral Mariu Elenu, aby mi posloužila!

Michaela Horňáková Třinec

11.7.2007

Navštěvuji skupinku Marie Elen. V každé skupince se vždy hovoří o Duchem Svatém, duchovním boji a modlíme se společně za různé potřeby přitomných. Na rodinky začal chodit i můj vnuk, 12 letý Péťa, který při mluvení hodně zadrhával. Marie se za Pétu několikrát se modlila. Jeho stav se začal zlepšovat. Dneska je téměř bez problému. Jeho reč se celkově velmi zlepšila a my za to děkujeme našemu Pánu a Spasiteli Ježíše Kristu.

Alena z Havířova

24.6.2007

Svědectví z prvního setkání s Marií Elen

Jmenuji se Tomáš a jsem křesťanem od roku 1992, kdy jsem uvěřil v Pána Ježíše Krista. Na počátku svého křesťanského života jsem prožíval vyslyšené modlitby, proroctví a zázraky, ale v průběhu let také Boží mlčení, krize, neúspěchy a pády. Určitě každý křesťan zakouší nebo zakoušel podobné zkušenosti.
Chtěl bych teď vydat svědectví o službě Marie Elen.
V nedávné době jsem prožíval určité zklamání od lidí ve sboru, zklamání v rodině a také jsem ztratil živý
a osobní vztah s Pánem. Prožíval jsem stav, kdy jsem nemohl pořádně číst Bibli a ani se mi nechtělo a nebo jsem se nechtěl modlit. Prostě křesťan, který je naprosto odříznutý od Boží přítomnosti. Spoustě lidem jsem připadal mimo.
Nedávno se konala konference Železné berly v Třinci. A ačkoliv nejsem konferenční křesťan, cítil jsem, že tam mám jet. Při prvním shromáždění byly úžasné chvály a modlitby. Bůh se mě dotkl a já jsem pocítil hlad po Něm. Tehdy jsem se poprvé setkal s Marií Elen. Vůbec jsem neznal ji ani její službu tady v České republice. Při chválách jsem měl zavřené oči a do někoho jsem vrazil. Otevřel jsem oči a omluvil se jí. Později jsem se dozvěděl, že je z Argentiny. Nic víc. Již dříve jsem ale slyšel, že Pán dělá v Argentině úžasné věci a že je tam probuzení. V dalších dnech Bůh připravoval mé srdce a potom na jednom odpoledním shromáždění byla výzva k odevzdání všech oblastí našeho života Pánu. Lidé šli dopředu, kde se za ně modlili pastoři a starší sborů. Neměl jsem odvahu jít dopředu, a tak jsem si řekl: „Půjdu za sestrou z Argentiny!“ Nevím proč, ale věřím, že mě tak Pán vedl. Poprosil jsem jí, jestli by se za mě nemodlila. Ona řekla: „Proč jdeš za mnou?“ a já jsem jí řekl, že jen chci, aby se za mě modlila. Chtěla mě odbít a řekla, že na konferenci neslouží, ale prosil jsem jí a tak se za mě modlila. Původně jsem si myslel, že to bude malá tichá modlitbička, ale začala křičet v jazycích a byla docela drsná Ucítil jsem pomazání na mé hlavě jak se rozlévalo po celém těle. Myslel jsem, že vybuchnu. Ale díky Pánu zůstal jsem celý! Po modlitbě jsem poděkoval a Marie mi řekla, že viděla jak jsem měl omotanou mysl a srdce Satanem. Myslím, že přesně vystihla ten stav, ve kterém jsem byl. Nebyl jsem schopen jakoby se vymotat z toho sevření a mít vztah s Pánem. Marie mi pak řekla ať ji ještě navštívím a dala mi vizitku. Na druhý den jsem uviděl několik věcí, které jsem předtím neviděl. Například byl jsem ve vzpouře proti mému pastorovi a kritizoval jsem věci v církvi, místo toho, abych se za to modlil. Uviděl jsem své hříchy a vyznal jsem je po konferenci ve svém místním sboru. A to co, bylo nejnádhernější, zase obnovený vztah s Bohem. Byl jsem občerstven a zase jsem na sobě při modlitbě cítil pomazání, které jsem ztratil. Haleluja! Díky Pánu, že nám posílá do cesty lidi, které On pomazal, aby sloužily křesťanům v církvi.
Jsem si vědom toho, že druzí za nás neudělají věci, kde má být naše odpovědnost. Věděl jsem, že mě Marie uvolnila z duchovních mocností, ale já dál musím hledat Pána a přijímat potravu na každý den z Božího slova. Tohle za mě nikdo neudělá. Jsem povzbuzen službou Mari Elen a prožívám znovu nadšení pro Boží věci a modlitba je tak skvělá věc! Díky Pánu za to.

Tomáš Luběna Hranice na Moravě