Uzdravení

Tato svědectví neoslavují žádného člověka. Ukazují pouze na živého Boha. Povzbuzují k víře a vděčnosti. Vedou k pokoře a hledání Boha. Informují o Božích zázracích, které se opravdu staly v církvi v České Republice.

22.2.2008

Z Boží milosti jsem uvěřila v roce 1991. Pán se velmi oslavil v mém životě i v mé rodině, a přesto se zlému podařilo, že jsem se dostala do psychiatrické léčebny. Užívala jsem lék, který po 12 letech začal mít vedlejší účinky. Po domluvě s lékařkou jsem vyzkoušela ještě dva jiné léky, ale moje tělo je nechtělo přijmout. Měly také vedlejší účinky. Do našeho společenství občas zavítala jedna sestra, která bydlí v Praze a u nás v Dobrušce má rodiče. Pozvala mě na středeční biblickou hodinu do Prahy k M. E. Růžičce. Nejprve jsem odmítla, cítila jsem se unavená, středa večer 18:30 hodin mi přišel velmi nevhodný termín. Když mě sestra vybídla za týden znovu, můj rozum říkal „ne“, ale modlila jsem se, aby mi Pán ukázal, jak to vidí On. Tři týdny před Vánocemi jsem se ve středu ráno probudila a moje první myšlenka byla: „Dnes jedu do Prahy na biblickou.“ Můj rozum odmítal – jak se tam dostanu a jak domů, bydlím 150 km od Prahy. Nemohla jsem se té myšlenky zbavit. Zavolala jsem svému manželovi a on odpověděl, jak jsem vůbec nepředpokládala. Kolem půl jedné jsme odjeli do Prahy, udělali vánoční nákup a plni očekávání jsme dojeli na Palmovku. Šla jsem k automatu a začala studovat, jak z něj dostanu kafe. Najednou mě začala objímat Marie a ptá se mě: „Čoveče, tebe neznám, jak ty se menuješ? Já jsem Marie.“ Bylo to velmi příjemné a milé přivítání. Řekla jsem Marii, jak mě trápí můj zdravotní stav a ona mi odpověděla: „Budu se modlit a uvidíme, co Pán udělá.“ Modlitebna se začala naplňovat lidmi, začaly chvály. Marie se modlila nahlas i v jazyku. S rukama nahoře jsme chválili a uctívali našeho Pána. S manželem jsme byli osloveni slovem, které Pán skrz Marii poslal. Když už se shromáždění chýlilo ke konci a já jsem si říkala, že už je to asi vše, přišla Marie s dcerou Carlou a říká: „Za tebe se budu ještě modlit.“ Obě se modlily v moci Ducha Svatého. Svazovaly, rozvazovaly, vymýtaly. Já se po jejich modlitbě cítila, jako když mi odeberou pořádně těžký batoh. Marie říkala, že bude potřeba, abych ještě přijela, že to ještě není všechno. A tak jsme další středu jeli do Prahy znovu. A já jsem byla zase svobodnější. Po další návštěvě jsem se cítila velmi dobře a Marie Ellen řekla: „Už nic nevidím, čoveče, už nemusíš jezdit, jsi svobodná, ale bude dobré, když se občas ukážeš, abys ještě více upevnila svůj postoj ve víře a abychom se viděly.“ Ráda do Prahy zajedu, ale není to už pravidelně.
Léky na nervy neberu. Na doporučení lékaře mám doma v zásobě krabičku s léky. Díky Pánu zbytečnou. Ještě beru léky na spaní, ale i zde mám naději, že přijde čas, kdy nebudou potřeba. Prosím Pána, aby povstali ještě další služebníci v moci Ducha Svatého v naší zemi. „Děkuji Ti, Pane Bože, za vše, co mi dáváš a za lidi, které mi posíláš do cesty. Děkuji Ti, Pane, i za Marii Ellen, za její službu, odvahu a věrnost na Tvém díle.“

Stáňa Kubíková Trnov (u Dobrušky)

18.2.2008

Chceme moc poděkovat za službu, kterou nám Elen dává. Žijeme z její služby tak dlouho a jsme moc rádi,
že k nám často jezdí a dává nám pořád taková povzbudivá slova. Přejeme jí, aby se měla velmi dobře
a především byla moc zdravá a štastná v náruči našeho Pána Ježíše Krista. Jsme moc vděčni za každou její návštěvu u nás ve sboru KS Kladno.

Marie Jirásková KS Kladno

18.2.2008

Každý křesťan potřebuje Boží zbroj

Před pár týdny jsem poprvé navštívila seminář Marie Elen Růžíčky. V té době jsem Boha prosila, aby mi ukázal, co mám dělat ve svém duchovním životě, aby byl více efektivní. Tématem semináře byla Ježíšova krev
a používání Boží zbroje. Seděla jsem tam a "nasávala" každé slovo. Všechno, o čem Marie vyučovala, ke mně mluvilo. Dozvěděla jsem se, že v používání zbroje nemáme na výběr. Bůh nám řekl: "oblečte a vzměte na sebe Boží zbroj." A tak pravidelně na sebe káždé ráno navlékám nejen oblečení, ale navíc ještě duchovní zbroj. Tedy přilbu, pancíř, pás, obuv a do rukou beru štít s mečem. Od té doby se cítím duchovně víc chráněná. Mnoho věcí na mě tolik nedoléhá. Cítím se pevnější, odvážnější a myslím, že i poslušnější. Dozvěděla jsem se také, jakou moc má pro křesťany Ježíšova krev. Očišťuje nás nejen od každého hříchu, ale také chání před nepřítelem. Mnohdy zažíváme boje a musíme se umět bránit. Nechci být snadným terčem pro nepřítele, ale chci obstát a být na vítězné straně. Jsem Bohu vděčná za to, že mi ukázal tuto cestu...

Silvie

18.2.2008

Jsem již 50 let křesťankou. Vždy jsem celým srdcem milovala Pána a snažila se žít svůj křesťanský živost v plnosti. Přesto jsem vždy cítila, že nemohu svobodně svědčit druhým lidem o Ježíši. Jako by mne něco drželo- svazovalo. Po jednom nedělním shromáždění jsem požádala sestru Marii Elenu Ružicku o modlitbu, abych měla odvahu jít za jedním umírajícím člověkem a říci mu evangelium. Po její modlitbě jsem cítila uvolnění od strachu který mě držel. Mohla jsem pak jít za tím člověkem a modlit se za něho a svobodně s ním mluvit. Měla jsem
z toho obrovskou radost a chválím Pána za to, že jsem mohla prožít toto osvobození. Za několik měsíců jsem znovu měla příležitost svědčit najednou 10 lidem, se kterými jsem se scházela a vysvětlit jim cestu ke spasení. Vyprávěla jsem jim o Bibli od Genesis až po knihu Zjevení. Všichni přijali Ježíše za svého pána a chodí s ním až do dnešního dne.

Marie

18.2.2008

Ráda bych napsala svědectví o svém uzdravení.

Někdy mne přepadaly záchvaty vzteku, se kterými jsem si nevěděla rady. Vždycky ublížily mému okolí i mně samotné. Nechtěla jsem to mít ve svém životě a prosila jsem Boha, aby mne toho zbavil. Když jsem se modlila za tuto věc s jednou sestrou v Kristu, ukázal Bůh, že kořenem tohoto problému je strach. Modlily jsme se spolu a já jsem se toho zřekla, ale neprožila jsem žádné vysvobození. Ta sestra řekla, že to vnímá jako velice silné a že to bude možná nutné vymítat. Ale neměla na to odvahu a ani já ne. Bály jsme se velkých projevů a křiku, protože ty vždycky provázely můj záchvat vzteku. To se stalo v sobotu. V dalších dnech jsem se snažila přikrývat tento strach krví Ježíše a vyznávat, že se nebudu bát, že Bůh je se mnou, ale v mém životě byl stále velký tlak. Byla jsem i trochu rozzlobená na Boha, který sice řekl, co mi je, ale nijak mi nepomohl se toho zbavit. Ve středu jsme pak šli s manželem a malým synkem na pravidelnou skupinku Marie Eleny Růžičky. Po chválách, které vedl můj manžel, řekla Maria Elena, že cítí, že tam jsou lidé, kteří potřebují vysvobození ze strachu. Vůbec nevěděla, že já mám tento problém. Šla jsem dopředu a Maria Elena se za mne pomodlila. Nestalo se nic dramatického v tom smyslu, že bych se svíjela na zemi nebo křičela, ale pocítila jsem úlevu. Od té doby, je to už 14 dní, se cítím dobře a mám mnohem větší radost z Boha a ze života než dřív. Díky Bohu.

Jana Součková Praha 2, tel.: 777 299 220.

14.2.2008

Uvěřila jsem v roce 1995. Ze začátku jsem byla nadšená, ale později se mé nadšení vytrácelo a vytrácelo. Až jsem přestala docházet na shromáždění. Věřit jsem nepřestala, ale byla jsem velmi chladná. Po dlouhém čase jsem se dozvěděla, že přijede na Kladno Elen. Moje sestra i mamča říkaly, že půjdou na její kázání, a jestli bych nechtěla jít také. Tož jsem povídala, dobře, tak já se půjdu na tu babu podívat. Šla jsem. Ovšem, co jsem zažila, bylo úchvatné. Elen je člověk BOHEM požehnaný a na pravém místě. Dokáže během chvilky pokárat
a zároveň potěšit. Je to taková máma, která svým kázáním naplňuje své věřící děti. Jsem moc ráda, že jsem ji poznala a že k nám na Kladno ráda jezdí.

Ivona KS Kladno

11.2.2008

V listopadu 2005 jsme měli v CBH Praha seminář s Marií Elen Ruzicka na téma " Duchovní boj ". Již dlouho před tím jsem prožívala takové útrapy, až mě z toho bolelo srdce. Vyučování bylo pro mě nové, byla jsem tehdy krátce pokřtěná. Nemodlila se za nás jednotlivě, ale volala Ducha Svatého, aby On uzdravoval naše srdce. Říkala, že máme volat a prosit Pána, aby nás uzdravil. Klečela jsem na zemi a kříčela a prosila, aby vzal bolest
z mého srdce. A On začal jednat. Cítila jsem, jak se trhají z mého srdce chuchvalce a odcházejí pryč. Byla to bolest, jako když mi někdo rve srdce. Trvalo to 2 dny a pak jsem už v sobě měla jen ticho. Od té doby mi už nikdy tak nebolelo srdce. Na konci seminář se Marie modlila za Boží oheň. Nikdy jsem to neslyšela a tak jsem otevřela oči a dívala jsem se, co se bude dít. Kousek ode mne jsem opravdu viděla nad horním rtem jedné ženy, Boží oheň, barevný plamínek. Plápolal až vešel dovnitř a ona spadla na zem. Byla jsem šťastná. Také jsem cítila zápach démonů a to na nás Marie Elena ani nevložila ruku.
Bylo to poprvé, co jsem se setkala s takovou Boží mocí.

Alena Hrbáčková CBH Praha (AC Praha) napsala 6.2.2008

11.2.2008

Chtěla bych napsat pár řádek o službě naší drahé Marie Elen Růžičky a její dcery Carly:-). Marie Elena k nám do Kladna přijela poprvé na pozvání už asi před dvěma lety. A od té doby jezdí učit tak 4x do roka do našeho sboru KS Kladno. Chtěla bych napsat, že jsme její službou vždy moc potěšeni a těšíme se, že opět přijede a doveze nám nějaké to slovo od Boha. Její služba je velmi záslužná, plná lásky a vřelosti. Je to něco, co nás vždy nastartuje tím správným směrem. Je to velmi požehnaná žena a jsem vděčná Bohu, že ji povolal do misie sem do Čech. Co víc, že jsme měli a máme to štěstí, že slouží tady u nás na Kladně! Velmi se na ní vždy těšíme a rádi pohostíme v našich domovech a máme s Marií a její dcerou obecenství. Její služba je plná ohně a proroctví. A pro toto požehnání si vždy každý rád dojde. Je to naše milá sestřička, která slouží Bohu celým srdcem a je velmi obětavá a Bohu oddaná služebnice:-). Přeji si, aby bylo víc takovýchto služebnic. Ať je požehnaná její úrodná setba a také její služba! Těším se zase na její návštěvu v našem sboru. Nebo se zajede podívat na její službu do Prahy, což je od Kladna nedaleko. S pozdravem Pokoj Vám

Hana Králová KS Kladno